Nikdo mě nechápe. Vlastně ani já sama.

Ahoj všichni!
Nenapadá mě vůbec, ale vůbec žádný téma, co bych mohla rozebrat, probrat a sociálně zesměšnit, takže si holt budeme muset vystačit s mýma myšlenkama. Zrovna tu sedím asi jako fakt 10 minut a snažím se něco vymyslet.
PŘEDEM CHCI ŘÍCT, ŽE POKUD VÁS NEZAJÍMAJ MOJE MYŠLENKY A POCÍTKY, TENHLE ČLÁNEK NEČTĚTE.
Znáte takový ty dny, kdy byste si nejradši prostě jenom sedli do křesla a přemýšleli nad možnou existencí mimozemšťanů nebo co když jsme jako simíci a žijeme v nose nějakého obra? Ne? Aha ...jenom Silvi je tu neskutečně trapná a pitomá, ale doufám, že jste se alespoň zasmáli. A pokud ne, alespoň mě ignorujte a zapomeňte, že jsem vůbec něco řekla.
Opravdu mám někdy pocit, že mě nikdo nechápe. Nebo spíš takhle, většinou mě nikdo nechápe, ale jsou dny, kdy se svým 'vtipům' fakt směju jenom já, ani se nikdo nesnaží se aspoň pousmát, abych se necítila trapně. Což je samozřejmě jejich vina, ale blbě se pak cítím já.
Když už jsem si myslela, že jsem se tak nějak poznala a že vím, co od sebe můžu čekat, všechno se úplně přetočilo, překroutilo, obrátilo , nevím, říkejte si tomu, jak chcete. Podstatou ale je, že jsem se né změnila, jsem pořád stejná, ale cítím se taková sebevědomější, nebo třeba i hezčí sama pro sebe, ostatní mi klidně můžou říkat, jak jsem strašně krásná, ale věřit jim budu, až se o tom sama přesvědčím. Mám taky strach, že se mi změní hudební vkus, protože mám okolo sebe nový lidi, oni přesně ví, o kom mluvím, takže se koukejte vážně jako hodně usmát! :D
Já, víte co, nikdy jsem nebyla nějak zvlášť výřečnej člověk, co se mluvení ve společnosti dvou a více lidí týkalo, jenže teď, co se stýkám s TOU skupinou lidí, jsem víc kecavá ( ano, je to slovo, don't judge me.), upovídaná a celkově víc společenská a kdybych ani nemluvila, jsem víc uvolněná a necítím se mezi těmi lidmi špatně. A myslím, že bych o TÝ skupině, nebo spíš blízkém okruhu přátel neměla moc mluvit, aby se necítili tak důležití. ( :D )
Vážně jsem z prvu přemýšlela, čím to vlastně je, že se cítím tak dobře( na můj vkus dobře) , když jsem se vlastně nijak nezměnila. Kamarádi zůstali, rodina taky, vypadám pořád stejně ( Teda ne, počkat! Teďka mám pěšinku ve prostřed a ne na straně! ) akorát jsem o pár let zestárla. Ale pak mi to došlo. Víte, nikdy jsem se neměla ráda, nikdy jsem nebyla spoko s tím, jak vypadám ani jak mluvím, vyjadřuju se... Celkově mě docela i štvala moje vlastní existence, což už je celkem extrém, to přiznávám, ale rychle mě to zase přešlo, protože bych se pořád koupala v těch sr*čkách a já radši čistý oblečení. Každopádně jsem k umění mít se ráda nedošla, to ne, ale rozhodně jsem na dobrý cestě.
A co že byla ta tajná přísada k mému šťastnějšímu životu? Rodina, noví přátelé, přítel, změnila jsem to, co se mi nelíbilo na to, co alespoň akceptuju. více méně. Našla jsem si lidi, s kterýma když jsem, kontroluju mobil jenom abych se ujistila, že mi neujel autobus.  Našla jsem si přátele, kteří mi zvednou náladu dementníma vtipama o sexu s mrtvejma dětma a o oblizování očí.
Jde o společnost, kterou si zvolíte, se kterou budete zažívat spoustu nezapomenutelných momentů a zážitků, které ani nestihnete vyfotit, protože až moc milujete svůj život. Milujte svůj život a pokud se vám nelíbí, změňte ho.
Miluju vás,
Vaše Silvi

3 komentáře

  1. Takže, začnu číst tvůj článek...čtu...čtu...a najednou narazím na obrovskou stěnu v podobě "PŘEDEM CHCI ŘÍCT, ŽE POKUD VÁS NEZAJÍMAJ MOJE MYŠLENKY A POCÍTKY, TENHLE ČLÁNEK NEČTĚTE."
    V tu chvíli jsem si řekl Hell no! Na tyhle blafy fakt nemám náladu, takže u toho jsem skončil. To je vše, sbohem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pak jsem se ale z neznámýho důvodu rozbrečel, jak mám ve zvyku....a jelikož venku prší a to já miluju, vlezl jsem si do vany (zase!! Kryštof + vana = +20% kapacity mozku) a začal psát tohle. Nevím co má spelečnýho to, že venku prší a to, že jsem si vlezl do vany, ale to je fuk. Nesuďte mě! Znáte moje jméno, ne mojí story!! (nesnáším tenhle citát).
      No, takže se tu opět pokusím něco vyblinkat. Předem lituju lidi, kteří to budou číst. Na konci se budou rozdávat nějaký prášky, kdyby jste to dočetli a cítili se na dně.
      Zase nevím kde mám začít. Popravdě jsem se nezasmál nad simíkama ani ufonama, jelikož jsem to už slyšel. Tak sorry no, budu se tě snažit ignorovat.
      Já si myslím, že tě chápu a dokonce se směju tvým vtipům!! Vidíš? Jsme stejně dementní. Měli by jsme si vyměnit čísla a někdy zajít na nějakou grilovačku se pořádně seznámit.
      Co ale musím fakt ze srdce přiznat je to, že jsem se opravdu hodně nasmál, když si začla mluvit o nových lidech, který ti mění hudební vkus. .... :D :D
      Myslím že není překvapení, když tu řeknu, že jsem součástí TÉ skupiny lidí. Překvapení!! Víme první!! Exkluzivně!! Jak nadpisy z Blesku. A ano, můžu potvrdit, že Silví je čím dál víc ukecanější a já čím dál víc držím tlamu. Takže typická ženská + chlap. Každopádně se cítím hodně důležitě, kor když píše abych se necítil důležitě.
      Ale to nejlepší...Jestli přispívám, spolu s tím nejdůležitějším, což je rodina, k tomu, že se cítí líp, je šťastnější a snaží se dostat na cestu k tomu, aby se měla ráda... Tak to je ku*rva super ne?
      Vždy je to hlavně o společnosti...pokud se obklopíte lidmi, který vás mají rádi a respektují vás, časem vás to nakazí a budete si jich, a hlavně sebe, víc vážit.
      Ke vtipům o sexem s mrtvejma dětma a olizování očí se nevyjadřuju, to vše si Silvi vymyslela a teď se to snaží na mě hodit.

      Vymazat
  2. Grilovat půjdeme jenom brokolici! A důležitě se cejtit můžeš, ale nic to na situaci nemění. :D typická ženská...díky. :D Snažím se na tebe hodit tvoje vlastní nápady a plány, neměl by ses za ně stydět, ty popleto. :D :D :D

    OdpovědětVymazat

Moc děkuju za každý komentář, dělají mě neskutečně šťastnou. ♥