Záleží na tobě. - tvoje Já

Ahoj všichni!
Jsem to jenom já a nebo mají všichni před prázdninama pocit, že se chtějí úplně mega moc změnit a přijít po prázdninách jako naprosto nový lidi?
Celej svůj prozatimní život jsem se snažila, abych vypadala slušně, mile, abych se všem zalíbila a neviděli ve mě to špatný, abych prostě zapadla. Postupem času si ale uvědomuju jednu věc a to to, že tak vůbec nejsem šťastná! Nebaví mě, když ví, co ode mě můžou čekat. Vadí mi, když si myslí, že mi můžou říkat, co mám dělat. Nenos tohle, neusmívej se, necvič, nebuď vegan, ostříhej si nehty, buď zticha a vlastně zkráceně hlavně nebuď sama sebou, dobře?
Nejhorší je, že už jsem si na tento styl žití, spíš přežívání, pokud chci být konkrétní, zvykla a nevěděla jsem, jak z toho pryč, slepá ulička, kout, whatever.
Pak tedy následovalo uvědomění si, že to tak vážně už dál nechci, že mě to nudí a štve. Možná se to zdá logický, že když to tak nechci, že s tím půjdu něco dělat, jenže není, protože v tom případě musíte vylézt ze své komfortní zóny a ta je, jak je známo, velmi pohodlná. Takže mi to trvalo asi jako ....dva roky, aby mi došlo, že to tak vážně nechci. Ano, až na tolik jsem si cenila svojí komfort zóny, že jsem nebyla schopná se jí ani pro sebe vzdát, natož pro ostatní.Celou tu dobu jsem byla proti sobě, shazovala jsem se. Chovala jsem se tak, jako že jsem společenskej odpad, že nikoho nebavím a nezajímám, že jsem nic, nula.Celou dobu jsem měla pocit, že jsem v tom sama. Že nikam nepatřím, že jsem odpadlík, nicka.
Takže to znamená, že jsem zápasila sama se sebou 2 roky, 2 roky jsem se užírala v tom, že nejsem hezká, že jsem tlustá, že nejsem dostatečně dobrá, a nebo jsem si při nejmenším myslela, že to tak je. Jenže není. Myslím, že bysme si měli uvědomit, že jenom pro to, že tu jsou hezčí lidi, nejsme ošklivý. A možná že tu jsou hubenější lidi, ale nejsme tlustí. A ano, pravděpodobně jsou tu chytřejší lidi, ale to neznamená, že jsme pitomci.
Buďte prostě sami sebou. Okolí vás bude soudit, ať děláte cokoliv, lidi ve vás uvidí jen to, co vidět chtějí a uvěří jen tomu, co se jim bude hodit. Měli bysme na sebe být pyšní za to, co jsme, ne se stydět za to, co v nás vidí ostatní. Žijte tak, aby jste zaujmuli sebe, ne ostatní, protože na konci dne jste to jenom vy, na kom záleží.
Miluju vás,
Vaše Silvi

3 komentáře

  1. Projednou bude moje reakce celkem krátká. A možná sprostá. Předem sorry.
    Vyserte se na okolí. Vyserte se na lidi, co vás schazují, říkají vám co máte/nemáte dělat, nosit, jíst. Pošlete je do píče. Tyhle lidi v životě absolutně nepotřebujete. Když to přeženu, oni jsou vlastně ten odpad, kterýho se musíte zbavit.
    Jakmile se neučíte tyhle lidi ignorovat, posílat do hlubokejch míst a dávat jim přes držku, život bude najednou o něco lehčí.
    Lehce se to píše, jasný, ale když se budete snažit a naučíte se srát na tyhle hovada, stojí to sakra za to.
    PS: Super fotka, začínám závidět tvému příteli. .)

    OdpovědětVymazat
  2. Asi bych ti měla ty sprostý slova začít zase počítat..:D
    Víš co, když jsi to nezažil, je hrozně těžký o tom mluvit a ještě těžší to někomu vysvětlit, protože to většinou nikdo nechápe a přijde jim to jako totální kravina, což není, ale nejtěžší je chtít od někoho pomoc/radu, když to ani sami sobě neumíme vysvětlit. A to je pak sakra těžkej život! :D
    Příteli závidět nemusíš, má to se mnou kurňa těžký! :D Jinak děkuju :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasný no, nezažil jsem, tak se mi o tom kecá v pohodě. Ale i tak si za tím stojím a věřím, že to je jedno z těch lepších řešení. Stačí jen vydržet a naučit se to. .)
      Taky si myslím že to s tebou musí bejt o nervy, docela ho obdivuju! :D

      Vymazat

Moc děkuju za každý komentář, dělají mě neskutečně šťastnou. ♥