Neplýtvej...ničím.

      Naučila jsem se, že velká spousta lidí řeší svoje problémy jen povrchově. Bolí tě noha? Vezmi si prášek. Bolí tě hlava? Vezmi si prášek. Špatně se ti spí? Vezmi si prášek. Máš deprese? Pojď, půjdeme k psychologovi, dá ti prášek. - A vidím to všude! Člověk začne řešit svoje problémy, až když už jsou natolik velké, silné a nezvladatelné, že si musí najít odbornější pomoc, než je hledání na internetu. Není to smutný? Že člověk, kterýho bolí noha, si zajde radši k doktorovi, který mu dá - samozřejmě, ne každý, ale ve velké většině to tak fakt je - prášek, než aby si řekl, že teda jako tejden nebude tolik pracovat na svým políčku a že si půjde o hodinku dřív lehnout. Někdy to tak lehký opravdu není, ale 90 % lidí si to může dovolit a jde jen o priority

     Všichni máme 24 hodin a je jen na nás, jak je využijeme. Ano, je pravda, že každý máme povinnosti, ale řekněte mi, jakej by to byl život, kdyby jsme měli jen volnej čas? Neměli bysme co dělat a byli bysme hloupí, vážně. Na chvíli je to sice pěkný - mít volno, nemuset nic dělat - ale o co bysme pak usilovali? Jaká by byla vůbec náplň našich dní? Vždyť bysme neuměli ani číst! A co je pro Silvi život bez knížek? ...to není život. 😃

   Pro člověka je mnohem jednodušší a pohodlnější vzít telefon a objednat se k doktorovi, než aby si přečetl nějakou knížku a dověděl se o tom problému něco víc. Zase nechci, aby mě někdo bral za slovo. A pokud to vezmu i z toho vegan hlediska ... tak i ty pitomý alergie na různý jídla ( mléčný výrobky, sója, lepek, ..) jsme si udělali sami. Nebo ne úplně sami, ale naši ''předkové'' - tím myslím maminu a tatina, babi a dědu, tetu z třetího kolene.. 

   Každej máme jiný problémy - pro mě je teď největší problém a strach blížící se maturita a testy a takový ty ordinary problémky dospívajících vystreslejch putěk. Nic zásadního, na čem by závisel něčí život, střecha nad hlavou nebo zdraví. Ale u spousty lidí to tak není a stejně jim to je v podstatě úplně lhostejný.

    Minimálně jednou si určitě každý řekl, že není spokojenej s tím, jakej vede život, a buď s tím něco udělal, a nebo ne. Přijde mi, že spousta lidí vůbec nechápe, jak je důležitý něco udělat. Aspoň něco! Že nejde o to, abyste hned byli miliardáři, ale určitě je fajn se podívat po jiný práci. Nebo hned nemusíte bejt neskutečně krásná jako tamta nebo tadleta - stejně má určitě spoustu pupínků na zadku, šedý odrosty a široký nohy tak, že se nevejde do všech bot, který se jí líběj. Ale má se tak ráda - má se ráda taková, jaká je. A vy byste měli taky. 

  
    A určitě si spousta lidí teďka říká, že je to blbost, kravina, hovadina - jakkoliv to nazvete, není to pravda. Právě se ten člověk odepsal k doživotní nespokojenosti, protože lidi, co tohle říkají a stejně nic nedělají, mají většinou jenom plnou hubu keců a kde nic, tu nic. Věřte mi, s takovejma lidma se nepaktujte, vede to akorát ke zklamání a selhání jejich lidskosti. 

   Myslím, že by se každej teď měl podívat do hloubi svý duše a říct si, jak na tom opravdu je. Jestli využívá svůj život naplno, nebo jen přežívá a je nespokojenej. Podle mě by si každej měl kreslit život svojí momentální oblíbenou barvou, aby když se na něj zpětně podívá, viděl duhu.
Silvi  

Žádné komentáře

Moc děkuju za každý komentář, dělají mě neskutečně šťastnou. ♥