Dospěláci, řidiči, kosatky a další creepové

Mno..poslední dobou mi přijde, že toho mám v hlavě hrozně moc a přitom ze sebe nevysoukám zhola nic. Celej den jsem jakož strašně šťastná, happy a nic mě nerozhází (opravdu ne, proti I jsem se už obrnila - jinak bych ve škole nepřežila aaaaani den, holka moje), ale večer (nejlíp, když se jde do školy, že jo) bych si povídala. A fakt jako hodně. O všem. To jsou přesně ty chvíle, kdy Kryštofovi dochází spousta věcí. Třeba nedávno přišel na to, že sójová omáčka se vlastně dělá ze sóji a že neděle je od slov 'nic nedělat'. Pak mu teda taky došlo, že ponožky jsou jakože po-nožky, nožky, pro nožky. Baaam!

Hele, nevím jak vy, ale..bojíte se normálně jezdit s někým, kdo jezdí jen jako třeba po sedmý v životě? (no offense babe) Tohle je fakt jako myšlenka, která mě překvapivě napadla při jízdě v autě, ale nebyl večer. A to je divný, protože většinou takhle do hloubky (haha, ano, tohle je moje myšlení do hloubky) přemýšlím jen večer, as u all know. No ale - napadlo vás někdy, že se i ten dospělej, co už jezdí nějakou tu dobu, může splést? Nechci z vás dělat idioty, to vážně ne, jen jestli vás to někdy napadlo třeba, protože mě jako ne (heh.) Jakože..já se obecně tohohle bojím a když mi mamina říká, že by chtěla, abych měla řidičák, tak jakože ' jo mami, já taky, ale bojím se toho, chápeš, hrozná zodpovědnost'. Teď si vemte, že se spletete a někdo umře. Jo, neměli bysme to tak brát a jsem celkem svinčo, když to takhle jako říkám ale. 

Víte co, přijde mi, že když se na dospěláka podíváte, tak ho automaticky vidíte jako ' vyrovnanýho soběstačnýho týpka s nelehkou minulostí, ale zvládl to'. Pamatujete si, jak jste byli poprvé sami doma? Báli jste se, hm? Já fakt jako hodně. Moje fixace na mamku byla..no dobře, dost velká. No ale vemte si, co ten dospělák. Je tu spousta maminek, který nemaj chlapa, a jsou na to děcko/a samy. Ale pořád se předpokládá, že to zvládnou. Jsou už přece dospělý, ne? Nikoho, kromě sebe nepotřebujou. Já například, když si uvědomím, že podle těch citátů z pinterestu, bych měla být závislá jen sama na sobě, mít se ráda a tak, tak se na místě rozbrečím. Když mi dojde, že jsem tu vlastně..sama, protože ostatní jsou tu taky jenom sami za sebe, tak mi to prostě přijde  divný. Jakože..pamatuju si, co jsem měla rodinu jako 'základ všeho' a že jsme nerozlučný a všichni hrajeme za všechny a že mám prostě jistotu, že tu nikdy nebudu sama. No..teď jsou rozvedený, víc se uzavírám do sebe, aby se to tolik neřešilo, protože mě to už pak taky začne štvát mno a tak. Jistotu fakt nemám v ničem.

 Jo, Kryštof. Kryštof je vážně kapitola sama o sobě, u který by se asi zrovna nehodilo to rozebírat, tak to prostě necháme být. Ano, vím, že tu pro mě vždycky bude a vždycky mi pomůže a že ho můžu vždycky v noci vzbudit, když budu potřebovat obejmout nebo tak..ale ten pocit tu stále je a jen tak se mě nepustí, koukám. 

Nakonec bych sem měla napsat nějaký to nakopnutí, nebo motivaci, nebo co to vždycky nakonec píšu. Ale přijde mi, že sem prostě nejde napsat nic než čauko, mějte se pěkně. .)

Ne, chci vám říct, abyste od sebe nečekali tolik. Že se prostě můžete splést. Že i když jste dospělý, neznamená to, že musíte všechno umět a že si nemůžete pobrečet. Můžete. Můžete opravdu všechno. A teď, když jsem vás posypala motivací, běžte a kupte si tu nafukovací kosatku do bazénu! A plyšáka kosatku. Kupte si kosatku. Všechno s kosatkama. Kosatky jsou boží. 
Silvi

Žádné komentáře

Moc děkuju za každý komentář, dělají mě neskutečně šťastnou. ♥